Úvod

Tento článek je 2. díl seriálu „Principy“. Pokud jste přišli náhodně a nevíte, o jaký seriál se jedná, přečtěte si následující úvod: SERIÁL: Principy – Úvod.

Je to ve vašich rukou

V závěru předchozího dílu jsem zmiňoval, že principy mají společnou jednu věc – jsou abstraktní, a tedy je těžší je pochopit. Tento princip nebude výjimkou. Zazní tu různá slova, různé myšlenky, a ne každý bude schopný vidět ten společný jmenovatel. Zkuste být proto otevření. Otevření myšlence, že možná neděláte všechno dobře, že možná některé vaše problémy, které v životě máte, jste si způsobili sami, a že je možná také můžete sami vyřešit.

 

View this post on Instagram

 

A post shared by NaPochybách.cz (@napochybach.cz)

Proaktivita

V článku Reaktivní x Proaktivní: Typy lidí podle aktivity a svobodné vůle se zmiňuje jedno zvláštní slovo. Tím slovem je Proaktivita. Já toto slovo chápu z kontextu a ze života, protože se mu již delší dobu věnuji. Pojďme si ale ukázat pár definic pro ty, kteří se s tímto pojmem setkávají prvně. Když vyjmu z více zdrojů, které jsem dohledal, ty společné prvky, pak se jedná o nějaké nastavení mysli, přístup k řešení věcí, který je spojený se svobodnou volbou a odpovědností. Z toho možná nebudete výrazně moudřejší, takže si to pojďme ukázat na příkladech. Nejprve ale ještě jedna definice:

Proaktivita znamená, že si uvědomuji svůj vliv, který mám na svůj vlastní život, přebírám odpovědnost za svůj vlastní život, a snažím se tento vliv v co největší míře aplikovat.

Příklad jedna

Řekněme, že jste nespokojení v práci. Šéf se k vám nechová dobře, nejste dostatečně ohodnocení, nebo je pro vás práce stereotypní a chtěli byste nějakou změnu. Jak zareaguje proaktivní a jak reaktivní člověk? Nejprve se podívejme na reaktivního, to je totiž více typická reakce. Reaktivní člověk si bude například stěžovat manželce nebo kamarádům. Možná bude šéfa pomlouvat. Práci nebude dělat kvalitně, možná bude v práci krást drobné věci, aby si vynahradil, že není dobře ohodnocený, nebo že si ho, dle jeho názoru, dostatečně neváží. Tedy uchýlí se k poměrně zbabělým a nečestným praktikám. A přesto se jedná o naprosto běžnou reakci velkého množství lidí. Sami před sebou si to ospravedlní. Třeba i tím, že to jsou jen malé skutky, i když nekalé. Ukrást balení propisek přeci není nic hrozného, není to jako ukrást milion korun.

Jak by k tomu přistoupil proaktivní člověk? Sebral by odvahu a šel by to řešit. Promluvil by se šéfem. Pokud by to bylo třeba, byl by asertivní. Pokud by ani to nezabralo, našel by si jinou práci. Pokud je problém s náplní práce, zkusil by si vyjednat jinou agendu, změnu pozice, nebo by přišel s návrhem na nějaký vedlejší projekt. Rozdíl je v tom, že se nebojí brát to do vlastních rukou. Reaktivní člověk pouze reaguje na to, co mu ostatní nastolí, zato proaktivní člověk se snaží okolnosti sám utvářet a svůj vlastní život sám směřovat.

Příklad dvě

Pojďmě se podívat ještě na druhý příklad. Bude se jednat o tak trochu tenký led. Zřejmě málokdo chce slyšet, že si může sám za svoji nemoc. A už vůbec, pokud jde o něco vážného, jako je například rakovina. Mám rád následující citát od Hipokrata:

Než začnete člověka léčit, zeptejte se ho, jestli je ochotný se vzdát věcí, kvůli kterým ochořel.

Rozhodně bych nechtěl tvrdit, že máme svoje zdraví ve své moci ze sta procent. Je tu vliv prostředí, vliv genetiky a dalších věcí. Ale stále existuje mnoho lidí, kteří řeknou, že je to všechno jen jedna velká náhoda. Klasická věta je: „Můj známej kouří celej život krabičku denně a je zdravej jako řípa“. Argumentovat jedním případem je ale vždycky k ničemu. Rádi odkazujeme na věci, které se dějí v naší blízkosti, ale to není objektivní. Že mají cigarety významný vliv na výskyt rakoviny je velmi kvalitně prozkoumaný fakt. A tak je to i s jinými oblastmi. Přemýšlíme nad tím co jíme, a co pijeme? Můžeme si opravdu s čistým svědomím říci, že je to dobrá strava? A co pohyb? Co náš spánek? A tak by se dalo pokračovat. Nezanedbatelný vliv má naše psychika. Podívejme se na úryvek z knihy Emoční inteligence od Daniela Golemana. Je to sice stará publikace, ale stále má co nabídnout:

Možná nejpřesvědčivější informace o lékařském výzkumu emocí pocházejí ze souhrnné analýzy výsledku 101 menších studií … Z toho plyne, že negativní emoce jsou asi tak závažným rizikovým faktorem, jako je třeba kouření nebo vysoká hladina cholesterolu pro vznik ischemické choroby sdrdeční; jinak řečeno – negativní emoce vážně ohrožují vaše zdraví.

Proaktivní člověk dbá na prevenci. A když už onemocní, tak nehledá viníka, ale možnosti.

Role oběti

Pro reaktivní lidi je typická tzv. „role oběti“. Chtějí být za chudáky. Svět k nim je nespravedlivý, měli v životě smůlu. Za všechno může někdo jiný než oni. Šéf, partner(ka), vláda, výchova, genetika, náhoda. Odmítají odpovědnost. Chtějí být oběť, protože je to pohodlné. Je to hrozný paradox. Protože to, že nejsou ochotní opustit svoji komfortní zónu a převzít odpovědnost, způsobuje to, že musí žít v těch nepříjemných podmínkách, ve kterých žijí. Jsou tak pohodlní, že radši budou žít v něčem, v čem jim není dobře. Ať už je to práce, kterou nemají rádi, toxický vztah, nebo zdravotní problém. A když už v tom žijí, chtějí aby je alespoň někdo politoval, a aby to vypadalo, že jsou vlastně oběti nějakého systému. Chtějí sebe i ostatní přesvědčit, že za to nemohou. A někdy opravdu nemohou, ale velmi často ano.

Werichův necitát

Rozdíl mezi reaktivitou a proaktivitou se dá velmi krásně vystihnout jednou větou. Jedná se zřejmě o lidovou moudrost, která se ale také často připisuje Janu Werichovi:

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.

Mohl jsem ji dát už na začátek. Ale jak jsem psal v úvodu – principy jsou abstraktní, a není lehké je pochopit. A ještě těžší je si je osvojit. Jelikož přátelé vědí, že čtu rád rozvojovou literaturu, ptala se mě jednou kamarádka, jestli bych ji nedoporučil nějakou tenkou knížku, ve které budou shrnuté ty nejzásadnější věci. Řekl jsem, že tenkou knížku bych nedoporučil. I když znám taková díla, kde autor zjevně chápe některé velmi zajímavé principy, tenká a strohá knížka projede vaší myslí jako rychlý vlak malým městem, aniž by v ní zanechala trvalý dojem. Jak se říká: Opakování je matka moudrosti. Pro osvojení dobré myšlenky je třeba široký kontext a více úhlů pohledu. Pak se může pouhá informace proměnit na uvědomění, a časem možná i v moudrost.

Předchozí díl: SERIÁL: Principy – díl 1 – Principy nad metody.

Následující díl: SERIÁL: Principy – díl 3 – Okruh vlivu.