Úvod

Článek obsahuje souhrn mého aktuálního pohledu na svobodnou vůli k červenci 2022.

O tom, co znamená, že se jedná o „aktuální“ pohled si můžete přečíst zde:

Koncepty

Svobodná vůle

Determinace

Začněme s determinací. Ve chvíli, kdy se narodíme, jsme velmi determinovaní (předurčení). Hlavní složkou naší determinace jsou GENY. A jak se říká: „Sova kanárka neporodí.“ nebo moje oblíbené „Geny nevychčiješ!“.

Druhá část naší determinace je často stvořená z toho, co na nás napáchali, když jsme se ještě nebyli schopní bránit – VLIV PROSTŘEDÍ, nejčastěji a nejvíce od rodičů – tedy VÝCHOVA.

Do těchto dvou determinantů se schová většina naší nesvobody. Jenže jako zázrakem, kde se vezme, tu se vezme, v průběhu života se začne vyvíjet vlastní osobnost – SVOBODNÁ VŮLE. Jak se to stane, to nevím, ale na grafu by to mohlo vypadat asi nějak takto:

Determinovaní lidé

Velkou míru determinace může způsobit mnoho věcí. Drsná výchova, traumata ze zážitků v dětství, nízká inteligence je také velkým determinantem, protože lidí s nízkou inteligencí těžko dochází k uvědomění. Velkým determinantem může být ale i přesný opak. Velmi talentovaní lidé, kteří nepoznají v životě soupeře ani překážky mají sklony vidět všechno černobíle a jednoduše, být povrchní a namyšlení. To jim brání v prozření o vícestrannosti situací, a tím zvýšení svobodné vůle.

Geny bohužel určují náš předpoklad navýšit svobodnou vůli. Ke zvýšení svobodné vůle může dojít u každého, ale jak velké pokroky budeme dělat závisí na genech. Pokud máme IQ na úrovni, že si nedokážeme zavázat tkaničky u bot, těžko můžeme očekávat složité úvahy o životě i nás samotných, které vedou k uvědomění a dále ke zvýšení svobodné vůle.

Svobodná vůle je procento

Z obrázku výše už poměrně vyplývá, jak vnímám svobodnou vůli. Otázka, zda existuje svobodná vůle, mi nesedí. Podle mě se nemáme ptát, jestli máme svobodnou vůli, ale KOLIK máme svobodné vůle. Jsou lidé, kteří jí mají méně, a jsou lidé, kteří jí mají více. Změřit to asi nedokážeme, ale teoreticky bychom mohli hledat člověka s největší svobodnou vůlí, a taky člověka s nejnižší svobodnou vůlí. Když bych to dal zase do grafu, tak by to mohlo vypadat nějak takto:

Podněty – jak pěstovat svobodnou vůli

Obrázek v předchozí kapitole zase navádí trochu k tomu, co by mohla být další zajímavá otázka. Proč je takový rozdíl mezi nejméně a nejvíce svobodným člověkem na světě? Dá se na svobodné vůli pracovat? Dá se rozvíjet a zvětšovat? Já bych řekl, že ano.

To, co nám rozvíjí svobodnou vůli nazývám „podněty u uvědomění“. Svobodná vůle rozhodně netkví v zaběhnutých kolejích a opakování toho, co vidíme okolo nás aniž bychom se nad tím zamysleli. Podněty k uvědomění dostáváme různě, nejčastěji od života samotného, občas od lidí okolo nás. Pokud jsme ostřílení budovatelé svobodné vůle, snažíme se jim sami chodit naproti. Z drobného osobního výzkumu bych prozatím řekl, že mezi největší podněty k uvědomění patří:

• opouštění sociální bubliny (noví lidé, nové prostředí, změna práce, nová škola, cestování, …)
• těžké životní události (zdravotní problémy, úmrtí blízkých, finanční problémy, toxické vztahy, …)

To první je obvykle příjemné a můžeme tomu jít naproti. Tomu druhému můžeme jít také naproti, ale asi by málo kdo chtěl. Chodíme tomu naproti spíš nevědomky. A proto nás to taky tolik naučí. Je to drsná rána od života, která nás praští tak, že se nám z toho chce brečet, někam se schovat a už nikdy nevylézt. U těchto „podnětů“ platí přísloví „co tě nezabije, to tě posílí“, a to posílení chodí i v podobě svobodné vůle. Problém ovšem je ta část „co tě nezabije..“, protože ono vás to zabít může. Obrazně i doslovně.

Uvědomění

Proč to nazývám „podněty k uvědomění“? Uvědomění je pro mě takový stavební materiál svobodné vůle. S každým drobným uvědoměním si pěstujeme povědomí o tom, že nic není tak jednoznačné, jak se původně zdálo. Uvědomění vede k moudrosti a moudrost může vést ke svobodné vůli. Jsou to všecho úzce propojené nádoby.

Rozhodnutí být svobodný

Ještě je tu jedna přímá cesta za svobodnou vůlí. Můžete se rozhodnut mít svobodnou vůli. Teď a tady. Je to vlastně paradox, protože získáte svobodnou vůli projevem svobodné vůle. Pokud tohle čtete, tak už jste blízko, a proto můžete překročit pomyslný „horizon událostí“ a rovnou se stát více svobodnými lidmi.

Reaktivní vs Proaktivní

Stephen Covey v knize 7 návyků skutečně efektivních lidí popisuje dva typy lidí: REAKTIVNÍ a PROAKTIVNÍ.

Reaktivní jsou lidí, kteří pouze reagují na to, co se jim v životě děje, ničemu nejdou naproti. Tyhle reakce jsou navíc velmi nesvobodného typu. Svádějí všechno na okolnosti, na ostatní lidi, na vládu, šéfa v práci, na partnera/ku, na cokoli a kohokoliv, jen aby si obhájili, že s tím sami nemohou nic dělat. Dělat ale lze vždy něco!

Proaktivní lidé jsou přesný opak. Jdou věcem naproti, nehledají viníka, hledají způsob, jak situaci změnit nebo jak se se situací vypořádat.

Pokud se rozhodnete, že se budete snažit chovat proaktivně, je to skvělí první krok ke zvýšení svobodné vůle.

(z)Odpovědnost

Můžete si také všimnout, jak úzce spojená je svobodná vůle se odpovědností. Pokud se chováte proaktivně, přebíráte větší zodpovědnost za chod věcí okolo vás. Řekl bych, že odpovědnost má přímou vazbu na svobodnou vůli.

Je ale těžké říci, jestli bylo dřív vejce nebo slepice. Tedy jestli je dřív odpovědnost nebo svobodná vůle. Pokud máte větší svobodnou vůli než ostatní, roste vám odpovědnost tuto „moc“ používat správným způsobem. Neboli platí slavná věta ze spider-mana „With great power comes great responsibility“ (S velkou mocí přichází velká zodpovědnost). A svobodná vůle je velká moc.

Je tu ale i druhá strana mince. Pokud se rozhodnete přebírat více zodpovědnosti za váš vlastní život, roste vám s tím svobodná vůle. Pak by to bylo přesně naopak: „With great responsibility comes great power“. Odpovědnost je tedy na začátku i na konci. Je neoddělitelná od svobodné vůle.

PS: Na následujícím odkazu je samostatný článek o odpovědnosti.

SERIÁL: Slova s přesahem – díl 2 – (Z)odpovědnost

Přístup ke svobodné vůli

Závěrem bych rád zmínil, jak mi přijde nejlepší přistupovat ke svobodné vůli.

Pokud hodnotíme sami sebe, měli bychom se vnímat jako plně svobodní a zodpovědní za naše životy, naše zdraví, naše štěstí, i všechno ostatní, co se nám v životě děje. Jsou věci, které ovlivnit nemůžeme, ale vždy se můžeme rozhodnout alespoň o tom, jak budeme mentálně vnímat situaci, i když ji ovlivnit nemůžeme.

Při pohledu na ostatní bych doporučil přesný opak. Nebuďme tak drsní na lidi okolo nás a uvědomme si, že neznáme jejich životy dopodrobna. Nevíme co zažili, co se jim stalo, s jakými indispozicemi se narodili nebo co na nich napáchali jiní. Buďme k nim o něco ohleduplnější. Determinace číhá všude kolem nás a ovlivňuje nás dnes a denně. Je nesmírně těžké se jí nepoddávat. Pokud na vás byl někdo nepříjmný, pravděpodobně byl předtím někdo ještě víc nepříjmný na něj.